Příspěvky

Jakub Železný: Kinského zahrada (recenze)

Obrázek
Jakub Železný napsal knihu povídek a nazval ji Kinského zahrada. Protože ho mám rád a vážím si toho, co v éteru dělá, tak jsem se na ni dost těšil. Podtitul povídky o ženách mě asi mohl varovat, leč nevaroval. Bohužel. Již před necelým rokem jsem si všiml, že se pustil do psaní. V prosinci 2021 mu v časopise Reportér vyšel text nazvaný  Pokoj 320 , který najdete pod jiným názvem (a jiné podobě) i v této sbírce. Nepamatuju si, že bych to tehdy četl. Možná kdybych to tehdy udělal, Kinského zahradu bych přešel mlčením. 

František Šmehlík: Šelma (recenze)

Obrázek
Když vloni vyšla detektivka Slyšet jeleny zpívat , zbystřil jsem. Autorovi se povedlo napsat strhující detektivku ze zajímavého prostředí, a to se v české literatuře hned tak nepovede (výjimkám čest). Informace, že František Šmehlík pracuje na další knize, mě potěšila a čekal jsem, jestli svůj talent potvrdí.  O čem je Šelma ? Tým olomouckých detektivů vyšetřuje vraždu novináře Jahna a jeho partnerky. Od první chvíle je všem jasné, že vražda má politický motiv, protože novinář Jahn psal o propojení ministra vnitra s podsvětím a pár dní před vraždou měl s ministrem ostrý výstup na tiskovce . Jenže, okolnosti vraždy naznačují, že to nebude tak jednoduché. Vražda jeho partnerky totiž proběhla stejným způsobem, jakým vraždil nikdy nedopadený sériový vrah Porodník . Tým pod vedením vyšetřovatelky Laury Ary to nemá vůbec jednoduché. O to méně, když v cestě za pravdou stojí nejen mafiánské podsvětí, ale také tajné služby. 

Petr Brož a Lucie Škodová: Vesmírníček

Obrázek
Blíží se Vánoce a nastal čas myslet i na děti a jejich vánoční dárky. Vybral jsem proto knihu, se kterou u vánočního stromečku rozhodně uspějete.  Vesmírníček je určený pro čtenáře a čtenářky od sedmi let. Ale také pro jejich rodiče, protože kniha nejlépe funguje, když rodiče dětem knihu předčítají. Dostatečně velká písmena ale dávají i prostor dětem, aby si v ní četla sama. Petr Brož je vědec, který se snaží o popularizaci geovědních oborů. Tato kniha je taková naučná cesta po sluneční soustavě a obsahuje 70 otázek a 70 podrobných odpovědí. Jaké to jsou otázky? Tak například: Jak dostaneme sondu na oběžnou dráhu planety? Proč sopky prdí a smrdí? Proč je Země modrá? Jak se zkoumá Mars?

Evžen Boček: Aristokratka pod palbou lásky

Obrázek
Prakticky na jeden nádech jsem dočetl poslední díl Aristokratky, kterým se uzavírá příběh Marie Kostkové z Kostky, v rodové historii třetí. Sedl jsem si hned po dočtení a sepsal tuto neformální recenzi, která má zachytit autentické pocity a dojmy. Kdo by před deseti lety řekl, že novým králem humoristické literatury se stane neznámý kastelán z Milotic? Evžen Boček v této šestidílné sérii kombinuje dva nutné předpoklady pro úspěšnou humoristickou novelu: Situační humor a jazykový humor. Příhody Američanů, kterým popáté vrátí rodové panství kdesi v Česku a oni jsou nuceni nejen že se starat o nově nabytý majetek, ale také vycházet s nově nabytými podřízeními mají velký komický potenciál. Skvěle vymyšlené postavy na obou stranách bitevního pole jsou samy o sobě skvělí nosiči příběhu. 

Raynor Winnová: Bouřlivé ticho

Obrázek
Také jste chtěli vědět, co bylo dál s hrdinami skvělé knihy Pobřežní cesta, kterou předloni vydalo nakladatelství Kazda? Bouřlivé ticho na tyto otázky přináší uspokojující odpověď. Stačí to ale?  Není to jen přívěšek prvního skvělého dílu? Pobřežní cesta mě velmi mile překvapila. V recenzi jsem před rokem napsal:  Ukazuje, že i když na první pohled všechno spěje k černému scénáři, je důležité nerezignovat, najít sílu a zkusit s tím něco udělat. Přesně tohle v dnešní době potřebujeme. Pobřežní cesta  totiž nebyla jen cestopis po Jihozápadní pobřežní cestě. Nebyl to jen průvodce pro ty, kteří se na tuto dálkovou túru chtějí vydat (jakkoliv i takto se kniha dala číst). Příběh (podle skutečnosti) vyprávěl o tom, že vzdát to umí každý, ale někdy se dá překonat i to, co vypadá beznadějně. A ta naděje bylo na té knize vlastně to nejdůležitější. Za ten rok jsem knihu dal číst několika dalším lidem a všichni se mě ptali: No dobře, ale co bylo s Ray a Mothem dál? Krčil jsem rameny ...

Otevírání bolavých ran (recenze nové knihy Karin Lednické)

Obrázek
  Karin Lednická: Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie My lidé to tak obvykle máme, že se snažíme utíkat před bolestí a před utrpením. Z paměti se snažíme vytěsnit nemilé věci – snad proto, že si často nechceme připustit, jak moc se nás týkají a jak moc jsou tyto věci pořád aktuální. Karin Lednická už dvakrát – ve dvou dílech Šikmého kostela – ukázala, že ona se toho nebojí. Že nemá strach otevírat bolavá témata a připomínat nedávnou minulost. Její novinka Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie jde vlastně možná ještě dál.  Je velmi náročné pokusit se popsat děj této knihy a nesklouznout k emocím a k patosu. Stručně – v noci ze 4. na 5. 8. 1944 přepadli partyzáni hospodu ve slezské obci Životice. Partyzáni zastřelili příslušníky gestapa, kteří tam právě byli a s nimi také místního hostinského. Reakce úřadů byla mimořádně rychlá: Už následující den, tedy 6. 8. 1944 byla celá obec obklíčena. Úřady vydaly příkaz zastřelit každého muže v Životicích, který se neprokázal německ...

Jeff Lemire: Sweet Tooth - Mlsoun 1 (recenze)

Obrázek
Komiksy Jeffa Lemirea v posledních letech doslova zaplavily české knihkupectví. Namátkou: Essex County, Rváč, Potápěč… Co kniha, to příběh, který se vám vryje do duše. Přestože Lemire má za sebou i odlehčenější žánr (například Lom bohů nebo parodie na superhrdinské komiksy), jsou to právě tyto knihy, které ho uvádějí do síně velké světové literatury. A nejnovější dílo, které se jmenuje Sweet Tooth – Mlsoun (kniha první) toto jen potvrzuje. Komiksům postapokalyptický svět sluší od nepaměti. Autor si může vyhrát a naplno otevřít stavidla své kreativitě. Jeff Lemire, uznávaný kanadský kreslíř a autor, se ale drží trochu zpátky. Jediné, s čím si vyhrál je popis animálních prvků hybridních bytostí. Než budu pokračovat dál, nechám promluvit anotaci:  Před sedmi lety se jako lesní požár rozšířila nákaza a zabila miliardy lidí. Jediné děti, které se od té doby rodí, patří k nové rase hybridů člověka a zvířat. Jedním z nich je i Gus, milý chlapec se sklonem k mlsání a jeleními rysy. Na děti...

Witold Szabłowski: Jak nakrmit diktátora

Obrázek
Jídlo, moderní dějiny a literární reportáž. Tři věci, které mám hodně rád se potkaly v této skvělé knize, která nedávno vyšla v nakladatelství Dokořán a nakladatelství Jaroslava Jiskrová - Máj. Tuto recenzi začnu poněkud zeširoka. Když jsem v polovině nultých let (ano, už to je skutečně tak dávno) četl první české vydání knihy Gottland Mariusze Szczygiela nevěřil jsem, že některá literární reportáž dovede tuto knihu překonat. Kontext, který M.S. dával českým dějinám byl neotřelý a velmi zajímavý. Dovedl české dějiny posledních sto let odvyprávět na příbězích, které chytly za srdce a které ve čtenáři dovedly vzbudit zvědavost. A dlouho se pak žádná podobná kniha neobjevila. Skvělých literárních reportáží vycházelo dost, ale chvílemi to vypadalo, jako by už vyšlo všechno zajímavé a nebylo z čeho brát. Tuto iluzorní představu před 4 lety nabouralo nakladatelství Absynt, které ze Slovenska přišlo i k nám, do Česka, ale skvělé literární reportáže pochopitelně dál vycházejí i v Dokořán / Máj...

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

Obrázek
V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin...

Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Obrázek
Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka.  Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem  Mlýn na mumie . Ten bývá definován jako  „mystický gastronomicko-pornografický thriller“  (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval. O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – ...

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

Obrázek
  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Dr...

Eva-Maria a Wolfgang Dreyerovi:: Velký průvodce lesem

Obrázek
Mému čtení dominuje beletrie, ale mimořádně zajímavé knihy vycházejí i v nebeletristické oblasti. Pokud jste častými návštěvníky lesa, bude se vám hodit Velký průvodce lesem, který vydalo nakladatelství Kazda. Obsahuje více než 550 druhů – stromů, keřů, květin, hub, brouků, motýlů, včel, savců, ptáků a tak dál. Tato kniha vám snadno pomůže poznat, co jste na svých procházkách lesem potkali. Pomáhá tomu přehledná struktura knihy i jednotlivých stránek. U každého druhu je krátká zajímavost (u neživých) nebo způsob života. Kniha tak je vlastně dost komplexní encyklopedií toho, co žije v evropských lesích. Tato kniha se dá použít jako společník na cestu (vzhledem ke svému dost skladnému formátu), nebo si v něm můžete po návratu listovat, když chcete zjistit, co jste to dnes v lese viděli. Upřímně jsem si takovou knihu dost dlouho přál mít, naposledy jsem měl podobnou lesní encyklopedii někdy v dětských letech. Krátkou ukázku, abyste si mohli udělat představu o obsahu, najdete na webu nakla...

Peter Wohlleben: Tajný život stromů

Obrázek
Do lesa chodím rád prakticky od mala. Lásce k přírodě mě vedl člověk, který dovedl hodiny vyprávět o tom, jak je les důležitý, kdo všechno v něm žije a na co může člověk narazit. Je to už dlouho, co ten člověk nežije a je to vlastně už přes dvacet let, co jsme spolu naposledy vyšli do lesa. Ale teprve teď chápu, co všechno tím myslel. A to díky knize Tajný život stromů německého lesníka Petera Wohllebena. Odpusťte mi patetický úvod. Chtěl jsem tuto recenzi uvést původně docela jinak. Chtěl jsem psát o tom, jak v době, která přeje spíš chrámům konzumu než chrámům přírody je každá podobná kniha důležitá. Wohlleben ale nehoruje (minimálně ne v této knize) za větší návštěvnost lesů. On chce jenom ukázat, jaký to je svět, jak komplikovaný, komplexní a vlastně překvapivý. A daří se mu to teda skvěle. Když jsem četl tuto knihu, po každé kapitole jsem běžel za svou ženou. „Věděla jsi, že...?“ zahrnoval jsem jí každým novým poznatkem, stejně jako na procházkách lesem: „Víš, proč mají stromy ko...

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Obrázek
Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte...

Miloslav Nevrlý: Karpatské hry

Obrázek
Správně by k tomu to článku měla být přiložena fotka knihy, která by byla zachycena kdesi v hlubokých hvozdech, na opuštěných, drsných horách nebo někde, kde lišky stále ještě dávají dobrou noc. Místo toho jsem ji vyfotil v metru, kde vlastně dokonale vystupuje kontrast tématu a prostředí, ve kterém je kniha čtena. Karpatské hry Miloslava Nevrlého popisuje krásu rumunských Karpat, ale ne z pozice turistického bedekru, nýbrž z pozice člověka, který zachycuje své postřehy, pocity, emo ce a dojmy. Je zřetelné, že autor má tento kraj opravdu rád a svou lásku přenáší na čtenáře. Druhá linie knihy je jakási meditace o tom, jak se mění cestování a putování a trochu mentorsky vysvětluje, co má být pravá podstata putování. Mentorskému ladění kapitol napomáhá i skutečnost, že čtenáře autor oslovuje „bratříčku“, jako by k němu promlouval skautský náčelník. Ale to vše je velmi jemně podáno, rozhodně to není žádné poučování. Celá kniha je mimořádně poetická a mimořádně poutavá. Miloslav Nevrlý putu...

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Obrázek
Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce.  Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám.  Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo. 

Zpráva pro Adolfa 1 a 2 (recenze)

Obrázek
Osamu Tezuka byl českému čtenáři zatím vzdálen v mlze japonštiny. Pokud tímto jazykem nevládnete, neměli jste šanci si od něj cokoliv přečíst. Možná se ptáte:  „A měli bychom?“ Rozhodně měli, protože Osamu Tezuka patří mezi největší klasiky ve svém žánru. Tím žánrem je manga a velký dluh českému čtenáři začalo splácet nakladatelství Crew. Bylo z čeho vybírat, protože Tezuka toho měl za sebou opravdu hodně. Zpráva pro Adolfa (rozdělená na první a druhou část) byla asi to nejlepší, čím mohli začít. Tezukův styl bývá někdy přirovnáván k západnímu stylu komiksů – a tím pádem je pro západního čtenáře přijatelnější (podobně je u nás oblíbený Haruki Murakami, jehož japonské romány hodně odkazují na evropskou kulturu). Navíc část příběhu (ke kterému se ještě dostanu) se odehrává v Evropě a i to je nám blízké. A třetí důvod, proč je toto ideální vstup do Tezukovy tvorby (ale vlastně i do mangy jako takové): Tezuka se zde krotil, co se týče svých vyjadřovacích způsobů.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Obrázek
Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici. Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě. Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po...

Jeff Lemire: Essex County

Obrázek
Pamatuju si na dobu, kdy jsem komiks považoval za nezajímavý. Myslel jsem si, že komiks rovná se Superman nebo Batman. Prostě, hrdinské příběhy nadpozemských rozměrů. Až když jsem objevil Persepolis, Pod dekou nebo Maus (ten v první řadě), začal jsem názor na komiks přehodnocovat.