BookVy

Mému čtení dominuje beletrie, ale mimořádně zajímavé knihy vycházejí i v nebeletristické oblasti. Pokud jste častými návštěvníky lesa, bude se vám hodit Velký průvodce lesem, který vydalo nakladatelství Kazda. Obsahuje více než 550 druhů – stromů, keřů, květin, hub, brouků, motýlů, včel, savců, ptáků a tak dál. Tato kniha vám snadno pomůže poznat, co jste na svých procházkách lesem potkali. Pomáhá tomu přehledná struktura knihy i jednotlivých stránek. U každého druhu je krátká zajímavost (u neživých) nebo způsob života. Kniha tak je vlastně dost komplexní encyklopedií toho, co žije v evropských lesích. Tato kniha se dá použít jako společník na cestu (vzhledem ke svému dost skladnému formátu), nebo si v něm můžete po návratu listovat, když chcete zjistit, co jste to dnes v lese viděli. Upřímně jsem si takovou knihu dost dlouho přál mít, naposledy jsem měl podobnou lesní encyklopedii někdy v dětských letech. Krátkou ukázku, abyste si mohli udělat představu o obsahu, najdete na webu nakla...

Správně by k tomu to článku měla být přiložena fotka knihy, která by byla zachycena kdesi v hlubokých hvozdech, na opuštěných, drsných horách nebo někde, kde lišky stále ještě dávají dobrou noc. Místo toho jsem ji vyfotil v metru, kde vlastně dokonale vystupuje kontrast tématu a prostředí, ve kterém je kniha čtena. Karpatské hry Miloslava Nevrlého popisuje krásu rumunských Karpat, ale ne z pozice turistického bedekru, nýbrž z pozice člověka, který zachycuje své postřehy, pocity, emo ce a dojmy. Je zřetelné, že autor má tento kraj opravdu rád a svou lásku přenáší na čtenáře. Druhá linie knihy je jakási meditace o tom, jak se mění cestování a putování a trochu mentorsky vysvětluje, co má být pravá podstata putování. Mentorskému ladění kapitol napomáhá i skutečnost, že čtenáře autor oslovuje „bratříčku“, jako by k němu promlouval skautský náčelník. Ale to vše je velmi jemně podáno, rozhodně to není žádné poučování. Celá kniha je mimořádně poetická a mimořádně poutavá. Miloslav Nevrlý putu...

Před pár dny jsem vás tu lákal na knihu Věda podle abecedy Petra Koubského. Nevím jestli jsem to tehdy zmínil, ale je to součást nové edice Deníku N - Edice N. Další kniha z této edice se jmenuje Americký deník. Jana Ciglerová pár let žila ve Spojených státech a v této knize najdete její postřehy z této země. Jana Ciglerová zemi popisuje ze svého úhlu pohledu a vysvětluje, v čem je tamní život tolik odlišný od toho našeho, českého a evropského.

Pokud hledáte nenáročnou, odpočinkovou knihu, tak Měsíční tygr není pro vás. Pokud ale chcete něco, nad čím budete muset více přemýšlet, jste na správné adrese. Poprvé vyšla už v roce 1987 a vypráví příběh Claudie Hamptonové, která na konci svého života sepisuje „historii světa“. Vypráví o vztazích, často komplikovaných, střídá ichformu a erformu a v příběhu se dokonce mění i vypravěči. Tato kniha si od čtenáře vyžaduje trpělivost a soustředění. Pokud to zvládnete, budete odměněni velkým zážitkem. Do češtiny knihu přeložila Zora Freiová a vydalo ji nakladatelství Host. https://www.hostbrno.cz/mesicni-tygr/

Wow. Páni. Tyjo! Už ani nevím, kdy jsem četl historický román, to bude pěkná řádka let. Tady mě nalákalo prostředí a doba – moc toho o Švédsku 18. století nevím a říkal jsem si, že by nebylo marné nějakou takovou knihu zkusit. Ale takový uragán jsem nečekal. 1793 - Vlk a dráb je kniha, která mě absolutně pohltila a která mě teleportovala do oné nehostinné doby. Všechno bylo přesně takové, jaké měl o být. Prostředí, postavy, příběh... Vše do sebe zapadalo a vše bylo skvělé. Kniha otevírá určité morální otázky, ale především: na konci je hrozně dojemná. Takže, pokud máte rádi detektivky, ale chcete zkusit něco nového, tohle je kniha přesně pro vás. Budete si zakrývat nos, až ucítíte smrad ze Stodelce. A pokud budete chtít knihu číst u oběda, rozmyslete si to. Dávám plný hodnocení, protože se mi to skvěle četlo, příběh nebyl vůbec banální (naopak), postavy zajímavé a celé to prostě sedlo jak prdel na hrnec. Knihu přeložila  Romana Švachová .

Rok a 3/4 po skvělém, i když dost bolavém, románu Skoncovat s Eddym B.vychází druhý román Édouarda Louis e. Opět v překladu Sáry Vybíralové. Fotka autora na obálce naznačuje, podobně jako v předchozí knize, že budeme opět svědky nemilých obrázků z jeho života a jeho snahy se s nimi vyrovnat. Výjimečnost té knihy ale není v tom, jak naplno Louis odhaluje své soukromí. Ta kniha se do duší čtenářů zapsala přístupem k tématu a zpracováním – věcným i deníkovým (protože jinak píšete do svého deníčku a jinak popisujete své události třeba na policii). Tak jako tak: další mimořádný román se uchází o vaše srdce a já se za něj přimlouvám. Koupit si knihu můžete přímo u vydavatele: https://www.paseka.cz/edouard-louis-dejiny-nasili/produkt-4787/

Byl jsem na střední škole, když jsem objevil text Karla Kyncla o Ivanu Blatném. Byla to reportáž o básníkovi, který nikým nepoznán dožívá v anglickém sanatoriu. Byl to příběh anglické zdravotní sestry, která v něm poznala slavného básníka a díky ní se svět dozvěděl o tom, že tento velký člověk žije – ba co víc, že dokonce píše. Ten text snad ještě někde najdu a přepíšu ho, je to fascinující čtení. Jeho příběh mě nadchnul natolik, že jsem o něm tehdy udělal referát na hodinu literatury a před znuděnu třídou citoval z té reportáže. V očích učitelky češtiny jsem patrně stoupl; v očích zbytku třídy jsem byl ještě větší magor. Když jsem začal studovat v Praze, navštívil jsem městskou knihovnu, abych se mohl s poezií Ivana Blatného seznámit – v Žatci od něj nic neměli, v naší venkovské knihovně tuplem ne. Našel jsem vydání jeho emigrantských veršů (myslím, že to byla Pomocná škola Bixley). Ivan Blatný už byl v době psaní nemocný. Nic to neubíralo na síle jeho poezie, ale člověk se mus...

Zatímco venku je tak hustá mlha, že byste se v ní snadno ztratili, vyšla kniha, díky které se rozhodně neztratíte. Konkrétně se neztratíte ve vědě. O této knize vím řadu měsíců a řadu měsíců se hrozně těším, až ji budu mít v ruce. Napsal ji Petr Koubský, česká novinářská legenda. V současné době publikuje pro  Deník N , v jehož stáji tato kniha také vyšla. Petr Koubský vzal abecedu a na každé pís meno našel minimálně jeden vědecký pojem. Od Astatu po Život. A každý tento pojem vysvětlil tak, že i absolutní laik (jako jsem já) pochopí, co se mu autor snaží říct. Tato kniha obrovským způsobem rozšiřuje všeobecný přehled a navíc formou čtivou, přístupnou a do velké míry i zábavnou. Čeká vás uhrančivá a fascinující procházka světem, který může být komplikovaný, ale kterému můžete snadno porozumět. Věda podle Abecedy je kniha, kterou budu jednou číst svým dětem, až se mě zeptají, co je to ta Schrödingerova kočka nebo entropie.

Po Dědině jsem byl docela nažhavený, protože ta se mi, celkem nečekaně, dost líbila. U Chirurga mi trvalo asi 70 - 80 stránek, než jsem se do toho začetl, už jsem byl smířený s tím, že knihu vzdám. Přišlo mi to jako novodobá variace na doktora Štrosmajera, respektive doktora Blažeje. Prostě, Nemocnice na kraji města v roce 2019. Pak se ale něco změnilo a já v knize uvízl. Jsem někde v polovině, ale už vím, že nebudu litovat toho, že jsem knize dal ještě chvilku šanci. Dvořáková dost nepříjemně vykresluje krizi středního věku, rodinnou krizi a obecně bídu života na maloměstě. Velké plus knihy: Zdravotní slang. Matně si vybavuju zmínku o tom, že má autorka nastudované prostředí, takže dobře ví, o čem píše. A je to na výsledku opravdu velmi znát. Nejde jen o slang, ale o operační procesy a události na sále. Ano, jak jsem psal výše – Nemocnice na kraji města. Celkově mám z knihy dojem (a ten se už nezmění), že je to kvalitně napsaná odpočinková beletrie s bonusem navíc (z...

Když jsem před časem listoval první knihou s modrovlasou hrdinkou, nenapadlo mě, jak se mi za krátkou dobu její příběhy zažerou pod kůži. Nikdy jsem nebyl vyloženě „komiksový typ“, ke komiksům jsem se dostával spíš náhodou nebo omylem. S Hildou to pochopitelně nebylo jinak, ale od té doby netrpělivě čekám, až Luke Pearson napíše další díl. V čem spočívá to kouzlo? Je to jednoduché: Ilustrace vám připomene Hajaa Mijazakiho, ale zase ne tolik, aby jeho styl kopírovala. Příběh je sice cílený pro mladé čtenáře, ale i já jako čtenář dávno nemladý v něm nacházím velké potěšení. Imaginace, hravost a fantasy mystika. Prima to je. Koupit si ji můžete třeba zde přímo od nakladatele: https://www.paseka.cz/luke-pearson-hilda-4-hilda-a-kral-hory/produkt-4759/

„Tatínek toho nepotřebuje moc, stačí, že vpustí českou televizi do hotelového pokoje a nehne se od ní celý večer. Rád poslouchá kanál, kde hrají dechovku, sekanou pro dechové nástroje, i ten nejprimitivnější Bregović je ve srovnání s českou dechovkou přímo něžný. Půl hodiny dechovky mě přivádí k šílenství.“

Vloni na podzim vydalo brněnské nakladatelstvé Kazda knihu Stephana Ortha Couchsurfing v Rusku (pravidelní návštěvníci této skupiny o ní vědí, psal jsem tu o ní koncem října). Po necelém roce Kazda vydává další knihu této netradiční série – Couchsurfing v Íránu. Co je to couchsurfing? Místo toho, abyste bydleli po hotelích a penzionech bydlíte v domácnostech místních lidí. Existuje na to web, kd e se můžete zaregistrovat, nabídnout k noclehu svůj gauč a jezdíte po světě. Díky tomu poznáváte místní kulturu tak, jak byste ji v hotelích poznat nemohli. V Íránu je to zakázané, ale přesto se to děje a cesty Stephena Ortha jsou toho důkazem. Ukazuje, jak pod tvrdou kůrou náboženské diktatury tepe další svět. Svět se svým kouzlem, sny a tužbami běžných lidí. Kniha mi přijde ještě o hodně důležitější než ta o Rusku, protože ten íránský režim je přece jen o něco tvrdší, než je Putinovo Rusko. Další knihu, kterou Orth připravuje věnuje Číně a doufám, že po Rusku a Íránu vyjde i ona v českém p...

Åsne Seierstad se v této knize pokusila přijít na to, co vedlo jednoho z nejznámějších světových masových vrahů k jeho činu. Není žádné tajemství, že mluvíme o Breivikovi, postavě maximálně odpudivé. Nejen, že postřílel 77 lidí, z toho většina z nich byli mladí na prázdninovém táboře. On navíc svůj čin obhajuje jako důležitou věc na cestě za národní čistotou. Autorka od začátku popisuje, jak se celkem obyčejný kluk radikalizoval a začal připravovat na pozdější čin. Ten zrekonstruovala do největších podrobností, a některé pasáže skutečně bolí číst. Bez přehánění. Budete plakat, na to vemte jed.  Dnes jsem se účastnil plamenné diskuze (do té doby, než si mě protistrana zablokovala, abych nemohl reagovat na nedostatek argumentů) na téma, jestli takové knihy mají vycházet a jestli se mají prodávat. Že prý to není etické, morální atd. I když i mně se při vyslovení nebo napsání jména toho vraždícího psychopata klepe hlas či svírá hrdlo, pořád si myslím, že opsat, jak se z člověka s...