Příspěvky

Plačky a nářky Prsatého muže

Obrázek
Když v roce 2003 vydal Josef Formánek po dlouhých sedmi letech svůj prozaický debut Prsatý muž a Zloděj příběhů nečekal, jaké reakce tím spustí. Kniha se stala doslova senzací a autor sám v českém kontextu literární celebritou. Recenzenti a kritici na jeho knihu pěli ódy a dávali jí přídomky jako „velký“, „magický“, „silný“. Čtenáři chválou také nešetřili a díky tomu má kniha v současné době již dvanácté vydání a byla nominována mezi sto nejoblíbenějších knih v anketě BBC a České televize Kniha mého srdce. Přesně po deseti letech Formánek vydal pokračování.

Kahudova sebestředná kniha

Obrázek
              Václav Kahuda se novou knihou Vítr, tma, přítomnost do českého literárního povědomí vrátil po dlouhých třinácti letech. Jeho nový objemný text byl avizovaný jako „velký román“ formálně navazující na jeho, kritikou nejuctívanější, román Houština. S tímto tvrzením by se dalo jistě v lecčems souhlasit, ale je kniha o velikosti úctyhodných sedmiset stran opravdu tím velkým románem na který se v českých literárních podmínkách čeká již tak dlouho? Ne. Kahudova kniha není ani jakýmsi pokusem o ni. Spíše jde o velmi těžko čitelný dokument určité doby, určitého života jednoho člověka, potažmo spisovatele.                                   

V korzetu viktoriánské doby (recenze Kvítku karmínového a bílého)

Obrázek
Kvítek karmínový a bílý je kniha, o které se mluví snad všude. Na stránkách tisku, na sociálních sítích a nedávno proběhl milý křest za účasti autora Michela Fabera. Obvykle se tak moc mluví o knihách buď kontroverzních, a nebo opravdu dobrých. Přestože částečně kontroverzi Kvítek nepostrádá, v tomto případě jde spíš o to druhé. Nemohu se, bohužel, ubránit velkým slovům a Kvítek považovat za událost podzimní literární sezóny.

Strhující detektivka reflektující historii

Obrázek
Dominik Dán patří bezesporu k nejzářivějším hvězdám na slovenském literárním nebi. Každá jeho kniha se ihned po vydání vyšplhala na přední příčky prodejnosti a takřka ihned se stala bestselerem. Velkou zásluhu na tom má krom literárních kvalit knih i aura tajemnosti. Dominik Dán je totiž pseudonym aktivního elitního policisty, jenž odmítá odtajnit svou pravou identitu.

„Raketa ve tmě“ aneb Kdo letos napsal nejhorší erotickou scénu?

Obrázek
Každoroční anketa britského magazínu Literary Review má svého vítěze, byť ten se může směle považovat za následovníka nebohého Pyrrha. Nejhorší scénu v literatuře pro letošní rok napsal Ben Okri, na západ od Aše poměrně známá a respektovaná postava literárního světa (mimo jiné držitel Man Booker Prize).

I mistr se někdy utne a čtenář u toho usne (recenze Přízraku)

Obrázek
Jo Nesbø se svými detektivkami dostal nad žánr a pustil svou fantazii na volno. Čím víc se blížil závěru celé série s Harry Holem (která avizovala deset dílů), tím temnější a surovější příběhy byly. V devítce jakoby hodil motor na volnoběh.

KDOPAK BY SE BOČKA BÁL! (RECENZE DENÍKU KASTELÁNA)

Obrázek
Předtím, než Evžen Boček stvořil svou “aristokratickou sérii”, napsal román o kastelánovi, který se seznamuje se svým novým působištěm. Je úplně jiný, než jeho pozdější slavné knihy, rozhodně v něm nečekejte humor. Deník kastelána je totiž temný a skvělý.